Vážení bratři a sestry, přátelé
je těžké uvěřit, že jsme se navždy rozloučili s naší spoluobčankou, přítelkyní , sokolskou sestrou, významnou a výjimečnou osobností obce Lužice PhDr. Miroslavou Roškovou, CSc.
Zemřela v Lužicích 30. srpna 2017.
Na smutečním oznámení pro nás zůstává její poslední vzkaz – „ Vše co bylo třeba, jsem udělala. Teď je řada na Vás“ …
Ke své obci a Sokolu měla hluboký vztah. Jako historička své občanství v Lužicích a pomoc Sokolu chápala také jako službu a svou povinnost.
Říkávala: „Když víš, že jsi jen ty, kdo může nějakou věc udělat, musíš ji udělat, protože jsi za ni zodpovědný.“ A těmito slovy se také vždycky řídila.
Byla spolutvůrcem Lužického zpravodaje, kronikářkou obce. Stala se první předsedkyní muzejní a letopisecké komise. Díky ní neupadne v zapomnění život našich předků, jména a osudy Lužičanů, hrdinů 2. Světové války, tváře z historických fotografií a také historie lužického Sokola.
Členkou Sokola se stala sestra Miroslava Rošková již v dětském věku, po vzoru svých rodičů, kteří aktivně v Sokole pracovali. V roce 1996 byla iniciátorkou obnovy Sokola Lužice a také jejím přičiněním byl vrácen Sokolu Lužice v poměrně krátké době majetek, hlavně Sokolovna. Proto tak těžce nesla její současný převod ze Sokola na obec Lužice. Slib, že se o budoucnost Sokola a sokolovny společně dobře postaráme, je naším společným závazkem a já jsem přesvědčena, že ho splníme.
Od r. 1996 do r. 2000 pracovala sestra Rošková aktivně ve výboru tělocvičné jednoty jako vzdělavatelka. Aktivně se podílela na přípravě a realizaci oslav k 90. a 100. výročí založení Sokola v Lužicích. Je autorkou publikací o historii Tělocvičné jednoty Sokol Lužice, které organizace vydala k 90. a 100. výročí svého založení. Byla neúnavnou propagátorkou sokolské myšlenky a činnosti, příkladem pracovitosti, čestnosti, zodpovědnosti, vědění a zralé moudrosti.
V roce 2009 bylo PhDr. Miroslavě Roškové, CSc. uděleno vyznamenání – bronzová medaile České obce Sokolské.
Pro Lužice a milovaný Sokol udělala velmi mnoho, a za to jí patří náš velký dík, úcta a vděčnost.
Slovy Jaroslava Dobrovolského, – Homo perit, opus minet – Člověk hyne, ale dílo zůstává a sokolskou písní se s tebou, milá Mirko, loučíme. Budeme na Tebe s láskou a úctou vzpomínat.
Výbor T.J. Sokol a Rada obce Lužice