PAMĚTNÍ DESKA DO MAUTHAUSENU RODÁKŮM Z LUŽIC
Početná delegace Tělocvičné jednoty Sokol Lužice se 26. dubna 2016 zúčastnila v Mauthausenu slavnostního odhalení pamětní desky lužickým rodákům Jaroslavu Dobrovolskému a Jaroslavu Kosovi, kteří zde v roce 1942 krátce po sobě zahynuli.
Za přítomnosti pana velvyslance ČR v Rakousku Jana Sechtera, vnuka Jaroslava Jaroslava Dobrovolského – bývalého velvyslance v Austrálii Jaroslava Suchánka, zástupců obce Lužice, základní školy, Sokola, ČSL obce legionářské a studentů hodonínského gymnázia proběhl u tzv. zdi nářků v areálu koncentračního tábora pietní akt, při kterém členové naší jednoty – sestra Libuše Bílíková a bratr Radovan Rutar stáli čestnou stráž a desku pak přenesli do budovy, kde byla zavěšena k ostatním.
Oba rodáci, kterým byla pamětní deska věnována, byli také členy Sokola.
Jaroslav Dobrovolský, narozen 5. října 1895 v Lužicích, byl umučen v Mauthausenu 29. dubna 1942. Učitel, grafik, starosta města Hodonín, okresní školní inspektor, člen Sokola. V Mauthausenu byl deportován za odbojovou činnost v „Obraně národa“, označení „návrat nežádoucí“. Přidělen na práce v kamenolomu, kde vynášel kameny po pověstných schodech. V koncentračním táboře Mauthausen byl od října 1941 do 29. dubna 1942, kdy po těžkých útrapách zemřel. Bylo mu 47 let. Jeho popel je uložen v rodinném hrobě na hřbitově v Lužicích.
Základní škola v Lužicích nese od roku 2008 čestný název Základní škola Jaroslava Dobrovolského.
Antonín Kos, narozen 10. listopadu 1914, rodák z Lužic, člen Sokola, ilegální zpravodaj Rudé armády na území protektorátu Čechy a Morava. Pod číslem T 1665 umístěn do koncentračního tábora Mauthausen, zastřelen 7. května 1942 ve skupině s dalšími českými parašutisty, nedlouho po smrti svého učitele Jaroslava Dobrovolského. Jeho mladý život byl násilně ukončen ve 28 letech.
Myšlenka umístit našim rodákům pamětní desku na místě, kde zahynuli, vznikla v roce 2014 při návštěvě koncentračního tábora se žáky 9. třídy. Když jsme procházeli v Mauthausenu místností, která byla plná pamětních desek a věnování, položil mi jeden žák otázku, jestli by bylo možné, aby tam měli svoji pamětní desku i naši rodáci, kteří tam zahynuli.
Hledala jsem odpověď na jeho otázku. Ve spolupráci s Československou obcí legionářskou (hlavně panem Fr. Trávníčkem), Velvyslanectvím ČR ve Vídni a podporou Zastupitelstva obce Lužice můžeme dnes odpovědět, že je to možné…
Bronzová pamětní deska o velikosti 30 x 40 cm byla podle grafického návrhu ak. soch. Ludmily Peckové – Severové odlita z bronzu firmou Kunsmetal v Praze v dubnu 2016 a umístěna ve sklepení koncentračního tábora Mauthausen k ostatním pamětním deskám. Je dalším počinem, kterým si uctíváme své předky a snažíme se přenést historickou paměť na mladou generaci.
Předcházelo jí vydání publikace Občané a rodáci Lužic, účastníci boje proti fašizmu a za národní osvobození v letech 1939 – 1945, kterou v roce 2005 vydala Obec Lužice při příležitosti 60. výročí ukončení druhé světové války pod vedením PhDr. Miroslavy Roškové, předsedkyně letopisecké komise RO, kronikářky obce a dlouholeté členky Sokola Lužice. Hlavně díky ní se podařilo vzkřísit ze zapomnění, doplnit o nová fakta a přiblížit dalším generacím životní osudy našich nejstatečnějších občanů a rodáků za 2. světové války.
Na jedno Ex libris vyryl kdysi Jaroslav Dobrovolský slova „Homo perit, opus minet“ neboli „Člověk hyne, ale dílo zůstává“. V jeho slovech je hluboká moudrost a zároveň odkaz pro nás.
Jana Ambrožová, místostarostka, členka TJ. Sokol Lužice